Čtvrtek 15.10 2009 byl slavným dnem – gymnázium u Libeňského zámečku (GULZ) totiž slavilo 100 let od svého založení a tato záležitost neunikla pozornosti fanoušků a hráčů 99 Praha NEBOŤ ŘADA Z NÁS PRÁVĚ NA TOMTO GYMNÁZIU STRÁVILA VELMI PĚKNÉ ROKY.
Na úvodní sraz na Palmovce jsme se ve 16:00 objevili já a Martin Kořalka, Zítkovo metro pak dorazilo v 16:04. Byl deštivý den ovšem nijak výrazně nám to nevadilo a vyrazilo se směr škola s cílem projít si budovu, učebny a pohovořit se studenty a učiteli. Při příchodu nás nicméně přivítal jen naprosto prázdný dvůr a zamčené dveře – po chvíli však přece přišla žena středního věku a nic nedbaje našich proseb nám sdělila, že program skončil ve dvě a další bude až v 7 na Žofíně. Kořalka se ještě optal, zda by si mohl skočit do budovy na WC a já jsem ještě zformuloval touhu projít se po budově – byť prázdné – načež jsme byli vyhozeni.
Radost z toho měl zejména ZÍTEK KTERÝ HNED ZPOČÁTKU NAVRHOVAL VYNECHAT bod č. 1 programu – tj. prohlídku školy a přejít ihned k bodu č. 2 – návštěvu hostince u Králů, naší bývalé studentské hospody, jinak vyhlášeného pajzlu s dekorací ala 70 léta (kromě koše Algida z cca 1992). Po vstupu nás nepotěšila zpráva, že jediné točené pivo v lokále je Gambrinus. Nejprve jsme chtěli odejít ale nakonec převážila nostalgie a problém jsme vyřešili konzumací lahvových Plzní. A nebyly věru špatné SOUDĚ DLE NAŠÍ NÁLADY, KTERÁ PŘESVĚDČIVĚ STOUPALA. Není proto divu, že jsme brzy navázali přátelské kontakty se studenty GULZ, kteří seděli u vedlejšího stolu a krátili si dobu čekání na žofínský ples popíjením vodky.
Mezitím nám však přišly posily v podobě Suchiho a manželů Skořepových (Míra + Marcela) a tak se zrodil nápad pozvat mladé pány na panáka – ohlas to mělo veliký a započala se družba se studenty za neustálého popíjení tvrdého alkoholu nejrůznějších druhů (vodka, irská whisky, ba i slivovice) doprovázeného zpěvem v podobě spartaňských chorálů. Zajímavé bylo zjištění, že dnešní mladá generace již nepije rum (který pro nás býval vlajkovým nápojem a byl mnohdy i více ceněný než pivo) a s chutí si dá třeba takový Beefeeter.. Velmi brzy jsme byli pozváni na Žofínský ples a to i přes fakt že lístky již byly beznadějně vyprodané. Však my se tam nějak dostaneme..
Mezitím, nás však čekala ještě další událost: Po odchodu studentů na Žofín (s tím, že v pozdějších hodinách se k nim připojíme) upoutala naši pozornost zajímavá trojice osob, sedící u nedalekého stolu. Jednalo se o osoby spíše alternativního rázu, dvě děvčata, Frýda a Tereza ve věku 17 let a vlasatý Pavel (výrazně slabší než my), který se holedbal tím, že s obouma chodí.. V onen den měla Tereza svátek a tak jsme ji krásně zazpívali, pozvali děvčata na dobré pití a měli příjemnou konverzaci . Holky se navíc často líbali což nás zaujalo a začali jsme diskutovat o možnosti uskutečnění striptýzu.. Brzy se již diskutovala i sexuální témata a padali návrhy na uskutečnění sexuální družby nejrozmanitějšího druhu, fantazie nám i děvčatů očividně nechyběla - Frýda podotkla, že se ráda svékne ovšem musím tak učinit i já – souhlasil jsem. Brzy byla již v podprsence a já též do půl těla ovšem poté nastaly komplikace – děvčata byla uražena našimi návrhy na vzájemný lesbický styk a požadovala nereálnou protislužbu v podobě našeho vzájemného honění. Vložil se do toho i Pavel, který začal být velmi žárlivý a naše vztahy poté výrazně ochladly na úroveň občasné konverzace.
To už ale Martina Kořalku zaujala místní servírka, která byla ochotna přijmout pozvání na zelenou.. a vzhledem k tomu, že měla dobré srdce a pokaždé rundu otočila, popíjel Kořalka vždy 2 zelené se zhruba pětiminutovou frekvencí. Již na náš čekalo taxi na Žofín ovšem Kořalka pronesl asi podesáté směrem k servírce: „Já si myslím, že bychom si měli dát ještě jednou tuto lahodnou kořalku“ Celkově jich s tou statečnou ženou vypil jistě přes deset. Ještě jsme se stačili s Kořalkou vyfotit kterak líbáme ňadra jakési postarší ochotné ženy a vzhůru na Žofín!!!
Ihned před vchodem nám spolehliví studenti propašovali své lístky ovšem nebylo nám to nic platné – naše oblečení se dle ochranky ani v nejmenším neslučovalo s významen této události. A tak Zítek se Suchim absolvovali několikanásobnou honičku s ochrankou, která je opakovaně vyhodila. Suchi si nakonec půjčil sako od jednoho mladého pána. Nakonec jsme se však dovnitř dostali všichni, jali jsme se objednávat pivo a velkorysý Kořala zakoupil pro celý STŮL NA DRUHÝ POKUS ŠAMPAŇSKÉ (PRVNÍ LAHEV STAČIT ROZBÍT UŽ PŘI PLACENÍ). Bohužel nebyl sám, i já jsem začal být poněkud roztržitý: Už při prvním přípitku jsem rozbil půllitr a polil celý stůl. Přesunuli jsme se tedy jinam. OVŠEM NETRVALO TO ANI PĚT MINUT A VYLIL JSME CELÉ DALŠÍ PIVO na sebe, Zítka a částečně na přítomné studenty, kteří to však brali s pochopením. Následovala konverzace s profesorkou Horovou a její kolegyní, které Kořalka promtně objednal víno. Já, Suchi a Míra jsme poté měli snahu sbalit jakousi slečnu v horním patře budovy: na mé pozvání na drink však odvětila NEPIJI, a odvážnějšího Suchiho odbyla slovy: NEŠAHEJ NA MĚ.. Mírovi již ani nevím co řekla, soudě však dle jeho výrazu to rozhodně nebylo nic pozitivní.
Celkově to však nemohlo zkazit dojem naprosté opulence a plesové parády. V tento den se opět potvrdilo, že neplánované akce jsou nejlepší. Na závěr přidávám komentář našeho nového kamaráda Jindry Nováka – studenta GULZU, který mi takto popsal svůj žofínký večer: „
