Z našeho archívu vyplula jedna téměř 10 let stará zápasová vzpomínka, a tak jsme si řekli, že se o ni s vámi podělíme...
Poslední kolo naší vydařené sezóny se původně mělo odehrát na škvárovém hřišti Řep. Díky naší skvělé diplomacii jsme však dokázali zápas přesunout Na Děkanku. Pro nezpůsobilý terén se však nakonec hrálo na umělé trávě v Bráníku (Kačerov).
Utkání by se dalo označit jako reklama na NEFOTBAL a chvílemi připomínalo spíše zimní přátelák než klání o důležité body. Kvalitě hry nepřispěl ani obrovský vítr, což zřejmě nepochopili hráči z Řep, kteří v první půli nasadili taktiku dlouhých míčů a to v situaci, kdy hráli proti větru. Míč se jim tak neustále vracel na půli a do pokutového území a často docházelo až ke komickým situacím. Korunu všemu nasazoval řepský gólman, který se prvních dvacet minut při kopech od brány tvářil jak Buffon při finále MS a než čutnul do míče, tak někteří hráči ztráceli trpělivost. Důležitost hovna na lopatě vydržela tomuto gólmanovi do inkasované druhé branky, kterou vstřelil po delší době Káča- při jeho „jedovaté“ střele z vápna sice míč málem zmrznul, avšak k údivu všech skončil v bráně. Nakonec se tato branka ukázala jako rozhodující. To však předbíháme. V první dvacetiminutovce jsme i díky kouskování hry, způsobené také častým hledáním míčů při odkopech domácích, ale i díky nepřesnostem v naší rozehrávce, nemohli dostat do tempa. Také řízení hry hlavním arbitrem (dříve jistě velice kvalitním), který mlčel, nepískal do píšťaly a neukazoval a situace v podstatě neposuzoval, bylo přinejmenším zvláštní. Zazlobili jsme sice jistými výpady a střeleckými pokusy (David, Suchy, Káča), avšak uklidnit jsme se dokázali až kolem 20.minuty, to když se po jednom z našich rohů prosadil David a pohotovou tvrdou přízemní střelou z vápna otevřel skóre- 0:1 vedeme! O pár minut později jsme přidali už zmiňovaný druhý gól a vývoj utkání jsme tak již drželi pevně v rukou. Žádný úchvatný fotbal jsme sice nepředváděli, ale aspoň jsme už dokázali podržet míč a přes naše střední zadáky (Míša, Vlčák) otáčet strany, když také občasná aktivita Jedly na levé straně pomohla četnosti herních situací . Z první půle tak kromě několika nebezpečných individuálních akcí a střeleckých pokusů (Suchy, David, Káča) stojí ještě za zmínku zajímavě rozehraný přímý kop Káči, který se sebevědomými slovy „ já to trefim“, trefil ve zdi stojícího Ravanelliho bolestivě do vajec. Také zpracování ne zcela střízlivého Suchyho na půli hřiště, při kterém se rozplácl v kruhu, bylo jistě zábavné pro diváky, kterých přišlo maximálně kolem dvou.
Druhý poločas se opět odehrával pod naší taktovkou a pokud si hráči s Řep mysleli, že si po větru vytvoří stejný tlak jako 99 Praha, tak to se hodně spletli. Kolem 55. minutě střílí regulérní gól David, ale pro údajný offside nebyl uznán. V 62. minutě se do šance dostal Ravanelli, ale v tomto zápase mu chybělo gólové štěstí. Ani Káča se výrazněji neprosadil, vyvezl sice míč, obešel dva protihráče, ale ten třetí mu vždy míč sebral a Káča tak mnoho míčů ztrácel- chyběla mu při těchto situacích lepší orientace a hlava nahoře, aby tak mohl dříve adresovat přihrávku lépe postaveným spoluhráčům. Káča přitom měl skvělou příležitost se prosadit, to když Řepy na něj nasadily do druhé půle beka, který měl 168kg, avšak Káča na něj nenašel recept, naopak měl problémy sám se sebou, což demonstrovala situace v 76. minutě, při které se posadil na zem a seděl. V poslední čtvrthodince jsme měli určité náznaky šancí, ale třetí gól se nám vstřelit nepodařilo. Co se týká oživení hry střídajících hráčů, tak za zmínku stojí ne zcela jistě střízlivý Andrej, který v 83. minutě při odkopu nejprve trefil Míšu Srpa a v zápětí mu nasadil housle. Do šancí však naše obrana sportovce z Řep za celý zápas téměř nepustila. O to je větší škoda inkasovaného gólu v poslední minutě při nedorozumění a dávání si přednosti mezi Ivicou, Míšou a Novotňákem, když posledně jmenovaný se navíc nechal trochu lacině obejít - 1:2. V nastaveném čase ještě mohl vstřelit gól Suchy, to když si postavil kužele ze čtyř řepských beků, ale v koncovce selhal.
A tak když rozhodčí zápas ukončil, tři důležité a povinné body jsme brali s radostí i přes ne příliš povedený a záživný fotbal. Teď to chce se zodpovědně a kvalitně připravit na jaro, abychom tak mohli k blížícímu se kulatému výročí 1999 Praha vybojovat dárek v podobě postupu do I.třídy. S……L . 1999 PRAHA DOTOHO !!!!!!!!
Líbil se vám tento článek?